Určování ptáků

Ptačí svět je pestrý, plný poletujících, poskakujících a skrývajících se opeřenců. Poznat, koho právě pozorujeme, může být zprvu oříšek. Ale když se nám to podaří, máme z pozorování dvojnásobné potěšení. Naučit se poznávat nejčastější druhy na krmítku zvládne s trochou tréninku každý z nás.

Jak začít s určováním ptáků

  • Na krmítku – potrava ptáky přiláká do naší blízkosti a my máme skvělou příležitost si je lépe prohlédnout.
  • Postupně a těmi nejčastějšími druhy – níže na stránce najdeme jejich seznam i tipy pro určování. Skvělou pomůckou je určovací arch s dvanácti nejběžnějšími návštevníky krmítek, který navíc využijeme i při sčítání Ptačí hodinky.
  • Dobrými pomocníky jsou příručky k určování ptáků a kvalitní dalekohled. Nevíte jakou příručku vybrat? Pomůžeme vám.

Na co se při určování zaměřit

  • Zbarvení – každého ptáka najdeme vyobrazeného někde ve svém terénním klíči. Zaměřme se na výrazné znaky, namísto porovnávání každého jednotlivého pírka.
  • Velikost – jak velký je pozorovaný pták? Jako sýkorka, kos, hrdlička či straka? Porovnáním velikosti neznámého opeřence s druhy, které běžně vídáme, nám při určování velmi pomůže.
  • Chování, pohyby – každý ptačí druh se pohybuje svým typickým způsobem. Sýkorka si pro každé zrníčko slunečnice většinou zaletí zvlášť, zvonek se neváhá v krmítku usadit a hodovat bez přestání. Všímejme si, jakým způsobem ptáci létají, poskakují, reagují na sebe.

Osm nejčastějších hostů krmítek ve videu

Ptačí druhy pro začátečníky

Naučme se sýkorky, vrabce a kosa a máme skvělý základ pro určování nejběžnějších opeřenců. U všech druhů navíc najdeme tip, jakou potravou je na krmítku potěšíme.

Koňadra, modřinka – naše „žluté“ sýkory.

Vrabčák sem, vrabčám tam – jak já jen je rozeznám?

Podle nosa poznáš kosa!


Ptačí druhy pro mírně pokročilé

Pokud už bezpečně poznáme sýkory, vrabce a kosa, je na čase seznámit se i s dalšími běžnými návštěvníky krmítek.

Zelenožlutí návštěvníci – zvonci a čížci.

Kdo to šplhá po kmeni?

Šoupálků u nás žije vícero – kromě dlouhoprstého ještě krátkoprstý. Odlišit je od sebe podle vzhledu je oříšek i pro zkušené ornitology. Pokud jej během své hodinky pozorujeme, je nejlepší do sčítacího formuláře zapsat šoupálek sp. (sp. jako species, tedy druh) a nesnažit se o přesné určení, které je bez poslechu zpěvu téměř nemožné.

Nejen pěvci létají na krmítko – hrdlička a holub.

Oranžová, růžová – jsi pěnkava nebo červenka?

Nápadně červenou hruď má ještě jeden zimní strávník – hýl obecný. Vzpomeňme si na něj, pokud uvidíme něco „s červeným břichem, ale nevypadá to ani na pěnkavu ani červenku“.

Švihák s dlátovitým zobákem – strakapoud velký

Krkavcovití – straka a sojka

Nenápadné sýkorky – babka, uhelníček

Sýkoře babce je téměř k nerozeznání podobná sýkora lužní. Jak si s nimi poradit prozradí odstavec „Známí potížisti“.

Ptačí druhy pro pokročilé

Všechny předchozí ptáky už bezpečně poznáme a chceme se naučit ještě další? Sáhněme po knižní příručce.

Známí potížisti – těžko určitelné druhy

Rozeznat od sebe sýkoru babku a sýkoru lužní není vůbec lehké a ornitologové to dobře vědí. Pokud ještě nejsme zdatnými experty, využijme ve sčítacím formuláři možnost zadat „druh“ sýkora babka/lužní. Není to žádná ostuda neurčit v takovém případě druh přesně, ba naopak!
Speciálně v tomto případě mohu do formuláře zadat „druh“ sýkora babka/lužní!
Podobná situace je u šoupálků – naše dva druhy šoupálka dlouhoprstého a šoupálka krátkoprstého od sebe nejsnáze rozlišíme pomocí zpěvu, kterým se ale začínají ozývat až zjara. Navštíví-li nás šoupálek na krmítku, nejlepším řešením je zapsat jej jako šoupálek sp. (sp. z latinského species, tedy druh).

Když ptáčka nepoznám

  • Projdu si ještě jednou určovací obrázky nahoře na stránce, prohlédnu si video.
  • Zkusím ho najít v určovací příručce v knižní podobě.
  • Vyfotím jej a poprosím o pomoc zkušenějšího ptáčkaře.
Nic nezabralo? I to se stává – ani zkušení ornitologové nejsou schopni určit všechno, co se kolem mihne. Je zcela v pořádku to přiznat sobě i ostatním. Ve formuláři se přesně pro tyto případy nachází kolonka neznámý druh. Pro vědecké zpracování je vždycky lepší ptáka, kterým si nejsme jisti, zapsat jako neznámý druh, než riskovat, že jej určíme špatně či si dokonce vymýšlet.
Kresby ptáků: Mike Langman, rspb-images.com.
Fotka sýkory babky a lužní: Radek Lučan.